spánek

Spánek je fáze organismu, kterou považujeme za útlumově-ralaxační. Při spánku dochází ke snížení tělesné teploty (proto se přikrýváme), zpomalení dýchání a snížení krevního tlaku. Máme sníženou schopnost reagovat na vnější prostředí. Funkčnost našich smyslů se sníží nebo úplně zmizí. Mezi další charakteristické rysy spánku patří minimální pohyb, stereotypní poloha a relativně jednoduché probuzení (jednodušší než u komatu nebo hibernace).

Délka spánku je u každého člověka individuální. Je to ovlivněno prostředím, ve kterém trávíme čas (práce, škola, počasí,…) a našim zdravotním stavem. Obecně mluvíme o 7 až 8 hodinách spánku denně. Tato doba nekoresponduje s dobou spánku malých dětí. Ty mají podle vývojových etap vlastní pravidla pro spánek. Nejprve spí po několika hodinách s přestávkami na kojení, později se spací doba prodlužuje, až se dostává do průměrných hodnot předškolních dětí a adolescentů.

Proces spánku má několik etap. V zásadě jej můžeme rozdělit do dvou skupin. První typ spánku je označován jako "Non REM". Jedná se o hloubkový spánek, při kterém dochází k regeneraci těla. Druhým typem je spánek "REM",při kterém probíhá regenerace mozkových buněk (dá se na spící osobě poznat rychlým pohybem očí pod víčky). Tyto fáze se střídají až 5x za noc. Každá etapa spánku je různě dlouhá s různou intenzitou spánku. K času probuzení se jednotlivé etapy prodlužují.

U většiny lidí je fáze REM delší a Non REM kratší. Právě fázi REM vděčíme za sny, kterou jsou pravděpodobně jakýmsi únikovým modulem naší fantazie a paměti. Proto se často setkáváme s neuvěřitelnými kombinacemi reality a fikce.

Poruchy spánku může způsobit celá řada jak vnitřních tak vnějších vlivů. Někdy stačí málo k tomu, abyste se pořádně vyspali. Jindy je to běh na dlouhou trať. Mnoho lidem dělá potíž už jen usnout, natož udržet spánek. Právě doba usínání delší než 30 minut je považována za jeden ze znaků nespavosti. Dal se jedná o probouzení v noci, neklidný spánek a dřívější probouzení.