Zdravý životní styl u zvířecích mazlíčků? Plná miska nestačí

| Doba čtení: 8 min |

O zdravém životním stylu se mluví hlavně ve vztahu k lidem. Ale měli bychom o něm uvažovat i ve vztahu k našim mazlíčkům. I oni potřebují kvalitní stravu, dostatek pohybu, psychickou pohodu i bezpečné prostředí. Všechny tyto faktory ovlivňují jejich zdraví, odolnost a celkovou kondici. Tak jako u lidí platí, že prevence je základ. Co všechno zahrnuje zdravý životní styl u psů a koček a jak k němu přistupovat citlivě a přirozeně? O své rady se s námi podělil MVDr. Jiří Pantůček, odborník na přírodní veterinární péči.​

Respekt k potřebám jako základ zdravého přístupu

Každé zvíře má trochu jiné nastavení. Některý pes potřebuje dlouhé procházky, jiný se raději drží doma. Některá kočka je samostatná a spokojená v ústraní, jiná vyžaduje stálou pozornost. Někdo reaguje citlivě na změny prostředí, jiný se přizpůsobí bez potíží. Ať už jde o povahu, potřebu aktivity, nebo míru stresu, jedno mají společné – zdraví se netýká jen těla. „Všechno souvisí se vším – fyzické i psychické zdraví potřebují rovnováhu,“ připomíná MVDr. Jiří Pantůček.

Zdravý životní styl proto nelze zúžit jen na kvalitní krmivo nebo dostatečný pohyb. Jde o soubor návyků, které zvířeti dlouhodobě prospívají – od každodenní rutiny přes prostředí, ve kterém žije, až po to, jak vnímáme jeho potřeby. Stejně jako u lidí neexistuje univerzální recept. Ale když se o zvíře staráme citlivě a s respektem k jeho individualitě, dáváme mu tím přirozenou šanci prospívat v prostředí, které mu vyhovuje.
 

Co zahrnuje péče o zdraví mazlíčků

Zajistit dobrý zdravotní stav zvířete neznamená ponořit se do složitých manuálů. Často stačí zaměřit se na několik klíčových oblastí, které ovlivňují jeho kondici i celkovou pohodu. Následující přehled shrnuje to nejdůležitější, co má smysl dlouhodobě sledovat. Dobrá kondice zvířete totiž nevzniká náhodou.

Nejčastější civilizační choroby u zvířat

Změny ve stravování, méně pohybu nebo dlouhodobý stres, to všechno se podepisuje na zdraví domácích zvířat. Ne vždy si toho majitel všimne včas.  Zvíře se chová normálně, nic nebolí, a přesto se v těle rozvíjí potíže, které časem přerostou v diagnózu. Čím dřív si těchto signálů všimneme, tím větší máme šanci je ovlivnit.

• Jeden z nejčastějších zdravotních problémů u psů a koček je obezita. Odhaduje se, že nadváhou trpí až 40–50 % mazlíčků. Příčiny bývají podobné jako u lidí, tedy překrmování, málo pohybu, příliš energetická strava nebo časté pamlsky. Obezita dlouhodobě zvyšuje riziko dalších onemocnění a zkracuje délku života.
• U obézních zvířat se často objevuje cukrovka (diabetes mellitus), zejména u starších koček. Vyžaduje dlouhodobé sledování a úpravu stravy.
• Další nepříjemnou chorobou bývají kardiovaskulární onemocnění. U psů je nejčastější degenerativní onemocnění srdečních chlopní, u koček hypertrofická kardiomyopatie. Obě diagnózy souvisí nejen s věkem, ale i s celkovým životním stylem zvířete.
• Onemocnění pohybového aparátu, jako je např. osteoartróza, dysplazie kyčelního kloubu nebo spondylóza, jsou časté zejména u větších plemen a u zvířat s nadváhou. Potíže často přicházejí nenápadně. Patří mezi ně ztuhlost po ránu, neochota k pohybu nebo změna postoje.
• Alergie a atopická dermatitida se objevují hlavně u psů. Potíže mohou být vyvolané složkami potravy, roztoči, plísněmi nebo pylovými alergeny. Často se projevují svěděním, záněty kůže či uší.
• Chronické onemocnění ledvin se vyskytuje především u starších koček a rozvíjí se postupně. Mezi příznaky patří zvýšený příjem vody, časté močení nebo ztráta chuti k jídlu.
   

Když potíže přetrvávají. Chronická onemocnění mazlíčků

Některé potíže se nevyřeší odpočinkem ani změnou krmiva a přetrvávají měsíce i roky. U zvířat se stejně jako u lidí mohou rozvinout chronické zdravotní problémy, které vyžadují dlouhodobou péči a sledování. Včasná diagnostika přitom může ovlivnit průběh i kvalitu života zvířete. K nejčastějším chronickým onemocněním u domácích mazlíčků patří:

• Osteoartróza, bolestivé opotřebení kloubů typické hlavně u starších zvířat, které se projevuje ztuhlostí, neochotou k pohybu nebo změnou chůze.
• Alergická dermatitida, tedy zánětlivé onemocnění kůže. Vyžaduje trpělivost a pravidelnou péči. Spouštěčem mohou být potraviny, alergeny z prostředí i stres. Je častá u psů.
• Zubní choroby, jako jsou záněty dásní či zubní kámen. Postihují až 80 % psů starších tří let. Neléčený stav může ovlivnit i další orgány.
   

Respirační onemocnění. Ani zvířata nejsou vůči infekcím imunní

Kočky i psi mohou onemocnět také virovými či bakteriálními infekcemi dýchacích cest. U psů se nejčastěji objevuje tzv. psincový kašel (infekční tracheobronchitida), který se šíří mezi zvířaty podobně jako chřipka mezi lidmi. Typické je dráždivé, suché kašlání, které může přejít až do zánětu průdušek.

Kočky nejčastěji postihují viry jako feline herpesvirus (FHV-1) nebo calicivirus. Onemocnění se projevuje výtokem z nosu, kýcháním, zánětem spojivek a celkovou slabostí. U některých jedinců, zejména ve stresu, se tyto infekce opakovaně reaktivují. Zpozornět by měl každý majitel, pokud se u zvířete objeví některý z následujících příznaků.

• Kašel, kýchání nebo výtok z nosu a očí
• Ztížené dýchání nebo sípání
• Ztráta energie, apatie
• Snížená chuť k jídlu

Lehčí formy lze zvládnout klidovým režimem a kvalitní výživou. Pokud se ale příznaky zhoršují nebo přetrvávají, je na místě návštěva veterináře, a to zejména u mladých, starších nebo chronicky nemocných zvířat.
 

Alergie u domácích mazlíčků

Zatímco u lidí se alergie často projeví rýmou nebo kýcháním, u zvířat bývají příznaky jiné a mnohdy méně nápadné. Spouštěčem mohou být nejen pyly nebo roztoči, ale také složky potravy, plísně nebo chemické látky v okolí.

Nejčastější známky alergie u zvířat:

• Nadměrné škrábání a olizování tlapek
• Tření obličeje o podlahu či nábytek
• Zarudlá nebo podrážděná kůže, vyrážky
• Opakované záněty uší
• Zažívací potíže (zejména u potravinové alergie)
• Slzení očí nebo výtok z nosu

Podle MVDr. Jiřího Pantůčka se alergie často projevují i změnou chování: „Zvíře, které trpí svěděním, může být neklidné, podrážděné nebo naopak apatické. Kvůli diskomfortu málo spí, a to zvyšuje jeho celkovou stresovou zátěž.“

Léčba závisí na konkrétní příčině. U potravinových alergií se nasazuje eliminační dieta, u pylových alergií pomůže omezení venkovních aktivit během sezóny. Ke zmírnění příznaků se používají antihistaminika, případně kortikosteroidy. U těžších případů může veterinář doporučit imunoterapii (desenzibilizaci), která funguje podobně jako vakcíny u lidí.
 

Prevence a imunita u koček a psů. Co funguje a proč?

Imunitní systém není u zvířat o nic méně důležitý než u lidí. Je to právě obranyschopnost, která rozhoduje o tom, jak zvíře zvládne infekce, alergeny i stres. A stejně jako zdraví celkově, i imunitu ovlivňuje kombinace každodenních podmínek, ve kterých mazlíček žije. Co posiluje imunitu u psů a koček?

• Kvalitní a vyvážená strava, bohatá na vitamíny a minerály – zejména A, C, E a omega-3 mastné kyseliny. Právě správné složení krmiva je často prvním krokem k dlouhodobé odolnosti.
• Pohyb a duševní pohoda. Aktivní zvířata s normální hmotností bývají odolnější vůči nemocem i psychickému přetížení. Stres, nuda a nedostatek podnětů imunitu oslabují.
• Očkování, které chrání před závažnými infekčními nemocemi. Je to součást běžné prevence, která se často podceňuje.
• Probiotika a doplňky stravy – zejména ty, které podporují zdravou střevní mikroflóru, což je důležitá součást celkové imunity.
• Kvalita prostředí, ve kterém zvíře žije. Prašnost, cigaretový kouř, smog nebo alergeny z domácnosti (např. plísně) mohou zvíře dlouhodobě zatěžovat. U plemen s krátkým čenichem nebo chronickými potížemi dýchacích cest je čistý vzduch naprostý základ.
   

Jak poznáme, že je zvíře nemocné, a kdy vyhledat veterináře

U některých zvířat je těžké změnu rozpoznat – například kočky bývají mistři v maskování bolesti. Podle Jiřího Pantůčka není neobvyklé, že majitel přijde s kočkou na vyšetření až ve chvíli, kdy je onemocnění v pokročilém stádiu. Pravidelné veterinární prohlídky by proto měly být samozřejmostí, i když se zvíře tváří zdravě.

Naopak ani přehnaná reakce na každé kýchnutí není vždy na místě. Lehké příznaky je možné několik dní sledovat doma – dopřát zvířeti klid, kvalitní stravu a dostatek vody. Pokud se ale stav zhoršuje nebo se objeví více příznaků najednou, je lepší návštěvu veterináře neodkládat.

Varovné příznaky, které by neměly zůstat bez povšimnutí:

• Výtok z nosu nebo očí, časté kýchání, kašel
• Ztížené dýchání, sípání nebo dušnost
• Neobvyklá únava, nezájem o běžné aktivity
• Nechutenství nebo naopak náhlá žravost
• Trávicí nebo močové obtíže
• Kulhání, neochota k pohybu, bolestivost při doteku
• Časté škrábání, olizování, záněty kůže nebo uší
   

4 nejčastější mýty na závěr. Co si o zdraví zvířat myslíme, ale ne vždy to platí

Ani v péči o zvířata se nevyhneme zažitým omylům. Některé z nich mohou být neškodné, jiné ale zbytečně oddalují diagnózu nebo vedou k nesprávnému zacházení. Tady je několik nejčastějších, se kterými se Jiří Pantůček ve své praxi často setkává:

1. Suchý čumák = nemocné zvíře.

Neplatí vždy. Teplota a vlhkost čenichu se mění během dne a neodráží automaticky zdravotní stav.

2. Kočky si regulují stravu samy.

Opak je pravdou. Mnoho koček má sklony k přejídání, zejména pokud mají neomezený přístup ke krmivu.

3. Vařené kosti jsou pro psa ideální.

Ve skutečnosti jsou nebezpečné. Snadno se tříští a mohou způsobit vážná poranění trávicího traktu.

4. Když pes jí trávu, je nemocný.