Jalovec obecný (Juniperus communis L.)

Jalovec obecný (Juniperus communis L.)
Čeleď: Cypřišovité (Cupressaceae)

Lidové a jiné názvy
Jalovcové borůvky, boleráz, borovička, borovec, chvojka.

Historie
Juniperus communis, z keltského junepus – hořký, trpký, štiplavý. Jalovec byl znám již v antice. Hippokrates jej používal k urychlení hojení ran a vnitřně k urychlení porodu. Hildegarda z Bingenu jalovec používala při horečce o plicních chorobách jako močopudný prostředek. Ve středověku a až do 16. století byl považován za všelék. První zmínky o léčbě jalovcem pocházejí již ze starověku. Jalovec zasazený přede dveřmi do domu měl spolehlivě zahnat čarodějnice. Arabové připravovali ve středověku z jalovce pověstná povidla, která jsou ve starších arabských lékopisech dochována dodnes. O jalovci se říká, že je ve spojení s planetou Mars. Má dlouhou historii používání v přírodní medicíně v Evropě a Číně. Kouř z jalovce byl používán jako prevence proti černému moru a lepře. Dokonce i za druhé světové války pálily francouzské zdravotní sestry jalovec v nemocničních pokojích. Američtí indiáni používali jalovec při obtížných porodech. Neexistují však prakticky žádné publikované klinické studie.

Výskyt
Je známo kolem 60 druhů jalovců. Jalovec je původem z Eurasie. Rostou převážně na severní polokouli (na jižní jen v horách východní Afriky). Nacházíme je na skalnatých svazích, pastvinách, vřesovištích či na okrajích dubových a březových lesů. Má rád slunná stanoviště, která jsou střídavě suchá a vlhká a málo výživná. V ČR byl dříve hojně rozšířen od nížin po horské polohy. V současnosti se vyskytuje roztroušeně až vzácně.

Popis
Stálezelený, neopadavý, pomalu rostoucí, dvoudomý keř nebo stromek rostoucí ve výše položených, suchých a kamenitých svazích. Dorůstá do výšky až 12 metrů (keře do 4 metrů). 6 -13 mm velké plody (galbuly – lidově jalovčinky), které se používají v bylinkářství, dozrávají jednou za dva roky pouze na samičích keřích. Plody obsahují 2 – 3 semena. Pokud je však „špatný“ rok, neplodí jalovec i více roků po sobě. Jehlice rostou v trojčetných přeslenech, jsou 10 – 15 mm dlouhé, na vrchu mají bělavý žlábek a jsou na konci pichlavé. Kvete žlutými kvítky v dubnu až květnu. Samčí i samičí šištice vyrůstají v úžlabí listů. Kůra hnědé barvy má tendenci odlupovat se v tenkých pásech.

Užívané části
Užívanou částí je Fructus juniperi – nepravý plod sbíraný koncem října (většinou se jedná o poslední bylinku, kterou bylinkář v sezóně sbírá). Sbírají se krásně vybarvené modročerné bobulky, které jsou v plné zralosti většinou na podzim 2. roku. Bobulky po usušení musí být lesklé, plné a nezvrásněné. K zábalům a koupelím tlumícím revmatické bolesti je možné použít rovněž mladé výhonky jalovce. Začátkem zimy je možné sbírat i dřevo, z kterého destilací získáváme silici, ale její účinek je slabší. Alternativně je použitelná rovněž pryskyřice. V České republice je sběr jalovce zakázán.

Účinné látky
Bylina obsahuje 0,2–3,4 % silice (nejčastěji 1-2 %). Silice je složena zejména z monoterpenů pinen (alfapinen), terpineol, kamfen, limonen, humulon, jalovcový kafr, borneol, geraniol, kadinen, sabinen a další. Dále obsahuje kolem 33% cukrů (glukosa a fruktosa). Kolem 10% pryskyřice, katechinové třísloviny, flavonoidy, juniperi, vitamín C, organické kyseliny aj.

Zařazení
Antiseptikum (působí proti infekcím), desinficiens (tlumí množení bakterií), diuretikum (odvodňující účinek), antirevmatikum (při revmatických bolestech), stimulans lymfatického systému atp.

Prokázané účinky
Průkaz účinku je založen na tradičním použití, vědeckých teoriích a základních vědeckých průzkumech. Účinky nebyli prozatím svědomitě a dostatečně prozkoumány na lidech, zejména z hlediska bezpečnosti a možných zdravotních rizik. Závažná zdravotní rizika mohou vznikat (a vznikají) při vysokých dávkách podávaných vnitřně. Z uvedeného vyplývá, že stanovení dávky pro vnitřní užití je založeno na vědeckém bádání, publikacích, tradičním použití nebo názorech odborníků. Tato situace se však týká většiny bylin používaných v přírodní medicíně.
Jalovec (konkrétně 4-terpineol a terpinen-4-ol) urychluje zpracování tekutin v ledvinách, a proto se přidává do močopudných čajů, při zadržení tekutin v těle, při zánětlivých chorobách močových cest. Při vnitřním použití zlepšuje trávení, povzbuzuje chuť k jídlu a působí proti nadýmání. Velmi účinný je proti kloubnímu revmatismu (zlepšuje látkovou výměnu v kloubech). Zevně se používá na bolestivé klouby, edémy, artritidy, při chronickém revmatismu a dně, při bolestech páteře. Pomáhá od bolestí svalů v důsledku namožení. Zvyšuje prokrvení pokožky a působí hojivě, čehož se využívá k hojení nejrůznějších kožních onemocnění. Výrazně stimuluje činnost lymfatického systému, a toho se využívá při městnání lymfy v těle (např. na těžké nohy). Jalovec zesiluje účinek léků snižujících hladinu krevního cukru. Laboratorně byl rovněž prokázán účinek proti virům způsobujícím opary.
Jalovcová silice je rovněž doporučována k aromaterapeutické léčbě ledvinových kamenů, cystitidy (zánět močového měchýře), pyelitidy (hnisavý zánět ledvinové pánvičky). V případech, kdy se nachází v moči krev nebo hnis, je zvýšená teplota, nebo se jedná o vážnější stav, je nutné vyhledat odborníka.

Použití
• Bolesti kloubů v důsledku artritid, revmatismu a dny
• Bolesti páteře
• Stimulace lymfatického systému
• Těžké nohy
• Svalovou únavu po zátěži (svalové křeče)
• Pro zvýšené vylučování moči
• Urychluje hojení oparů
• Čistí, detoxikuje a hojí pleť (na problematickou pleť)

Podmínky pro dosažení maximálního účinku
• Přípravky s obsahem jalovcové silice je možné použít k potírání, masážím, nebo zábalům.
• Pro snížení iritačních vlastností jalovce, ale i rozšíření účinku se doporučuje kombinace s Medvědicí lékařskou, Hojou manzanitou hnědou či Zimozelenem okolíkatým.
• V obdobích chřipkových epidemií se doporučuje silici používat do aromalamp, difuzérů, nebo dát několik kapek do vody, kterou omýváme podlahu.
• Aroma jalovce se doporučuje pro osoby, které jsou jak fyzicky, tak mentálně vyčerpané. Pokud Vám není aroma jalovce příjemné, je možné kombinovat silici s grapefruitem.

Nežádoucí účinky:
Vzhledem k vysokému obsahu terpenů působí dráždivě. Pokud je dráždění mírné, je žádoucí (vyvolává odkašlávání a tím čistění průdušek, působí žlučopudně a tím zlepšuje trávení). Pokud je však dávka vysoká, způsobuje zdravotní komplikace. Při vnitřním užití poněkud dráždí ledviny. Jalovec nesmí konzumovat lidé, kteří mají nebo i měli jakékoliv onemocnění ledvin. Nedoporučuje se ani podání v době těhotenství, protože jalovec podporuje děložní stahy, což může vyvolat až potrat. Nedoporučuje se ani vnitřní užití, pokud kojíte. Vůbec nikdo by neměl používat jalovec vnitřně déle než 5 týdnů v jedné kůře. U pacientů se sennou rýmou je poměrně častý výskyt kožní alergické reakce. Jalovec je jako většina přírodních aktivních látek potencionální alergen. Je proto vhodné provést před použitím test kožní dráždivosti (na vnitřní straně zápěstí). Alergická reakce se na kůži projevuje pálením, zčervenáním až puchýřky. Při vnitřním užití je jalovec značně toxický při předávkování. Předávkování se projevuje bolestí ledvin, v moči se objevuje krev, moč se zbarvuje nachově, zrychluje se srdeční frekvence, někdy nastanou až křečové stavy. V žádném případě by jej neměli užívat ani epileptici!

Zajímavosti:
• Z jejich plodů se připravují pálenky s nezaměnitelnou chutí – gin, borovička. Receptura na gin se dochovala ze 17. století (známým holandským lékařem Franciscem Sylviusem, když se snažil připravit močopudnou tinkturu). Slovo gin pochází z holandského názvu pro jalovec – geniver. Jedním kilogramem jalovčinek se ochutí 400 litrů ginu.
• Žvýkání kuliček jalovce se používalo při epidemiích moru. Kuličky totiž mají velmi silný desinfekční účinek. Kouřem z větviček jalovce se desinfikovalo obydlí.
• Starší literatura doporučuje žvýkání plodu k celkové detoxikaci těla.
• Jalovec je ctěn v křesťanských zemích, protože tento keř skryl Marii a malého Ježíše, když prchali do Egypta před vojáky krále Heroda.
• Jalovčinky se používají jako koření ke zvěřině a při uzení masa (zlepšuje trávení a potlačuje nadýmání).
• Nejvyšší zdokumentovaný jalovec obecný je 18,5 metrů vysoký. Nachází se ve Švédsku, u jezera Glypen.
• Pokusy prováděné na myších prokazují, že jalovec výrazně snižuje hladinu cukru v krvi jak u zdravých jedinců, tak u zvířat nemocných cukrovkou. Výsledek je nutné ověřit na člověku.
• Vonné dřevo jalovce je velmi odolné. Používalo se k výrobě dýmek.

Receptury
• Koupel k posílení těla a tlumení revmatických bolestí připravíme ze 4 šálků plodů a malých výhonků 15 minut povařených ve 2 litrech vody. Takto je vhodné se koupat 2 x týdně 15 – 20 minut.
• Nálev pro vnitřní použití se připravuje z jedné čajové lžičky plodů v šálku vroucí vody. Luhujeme 10 – 20 minut a podáváme 2 x denně po dobu maximálně 6 týdnů.
• Jalovcové víno připravíme z 30 g plodů a 15 nasekaných větviček. Tuto směs zalijeme 1 litrem bílého vína a zahřejeme k varu. Po 4 dnech macerace přecedíme a přidáme 30 g cukru. Pijeme jednu stopku denně.
• Jalovcový čaj připravíme z 2 – 3 rozdrcených jalovčinek zalitých 1 šálkem vroucí vody. Po pěti minutách přecedíme a pijeme 1 – 3 šálky denně.

Byliny s podobnými účinky
Cedr.

Poznámka
V nabídce Topvet naleznete širokou paletu přípravků s vysokým obsahem jalovcové silice.

V článku byly použity vedle osobních zkušeností informace z článků a publikací:
- European Medicines Agency Evaluation of Medicines for Human.
- A Study on the In Vitro Antioxidant Activity of Juniper (Juniperus communis L.) Fruit Extracts, Mahfuz Elmasta; Hassan Y. Aboul-Enein, 2006.
- Handbuch der Klosterheilkunde, Dr. G. Mayer, Dr. Med. B. Uehleke, Pater Kilian Saum OSB, 2002
- Le Santé par les plantes, Sélection du Readerś Digest, 2003.
- The komplete book of herbs, Anness Publishing Limited, 1994.
- Guide pratique des remédes naturels, Sélection du Readerś Digest, Paris 1995.
- Natural Standart Bottom Line Monograph, 2009.
- Apteka natury, Jerzy Mostowski, 2000.
- Bylinář, Zdraví, krása a radost, Lesley Bremnessová, 1988.
- The Healing Herbs, Michael Castleman, 1991.
- Aromaterapie od A do Z, Patricia Davisová, 2005.
- Culinary Herbs, NRC Research Press, Ottawa, 1997.
- Agrawal OP., et al. Antifertility effects of fruits of Juniperus communis. Planta Med. 1980; Suppl. 98-101.
- Babkine bylinky, Aurélia Dugasová, Dionýz Dugas, 1995.
- Dumonts kleines Heilmittel Lwxikon, Anne Iburg, 2003.
- Anonymus. Final report on the safety assessment of Juniperus communis extract, Juniperus oxycedrus extract, Juniperus oxycedrus tar, Juniperus phoenica extract and Juniperus virginiana extract. Int. J. Toxicol. 2001; 20 Suppl. 2: 41-56.
- Anonymus. Juniper; Juniperi pseudo-fructus. European Pharmacopoeia 6.0; 01/2008 pp. 2206-2207.
- Anonymus. Juniperi pseudo-fructus – Juniper. ESCOP monographs, 2nd Ed. Thieme Verlag, Stuttgart 2003: pp. 282-285.
- Anonymus. Juniperus communis. Monographie der Kommission E. Banz Nr. 228 vom 05. 12. 1984.
- Banthorpe DV., et al. Monoterpene patterns in Juniperus and Thuja species. Planta Med. 1973; 23(1): 64-69.
- Barnes J., Anderson LA., Phillipson JD. Herbal Medicines, 3rd Ed. Pharmaceutical Press, London 2007: pp. 386-388.
- Duke JA. CRC Handbook of Medicinal Herbs. CRC Press, Inc. Boca Raton, Florida Printing 1988: pp. 256-258.
- Glisic SB., Milojevic SZ., Dimitrijevic SI., Orlovic AM., Skala DU. Antimicrobial activity of the essential oil and different fractions of Juniperus communis L. and comparison with some commercial antibiotics. J. Serb. Chem. Soc. 2007; 72: 311-320.
- Janku I. et al. Diuretic substance from Juniper (Juniperus communis L.). Experientia 1957; 13(6): 255-256.
- Janku I., Háva M., Motl O. Ein diuretisch wirksamer Stoff aus Wacholder (Juniperus communis L.). Experientia 1957; 13: 255-256.
- Martin AM., Queiroz EF., Marston A., Hostettmann K. Labdane diterpenes from Juniperus communis L. berries. Phytochem. Anal. 2006; 17: 32-35.
- Mascolo N., Autore G., Capasso F., Menghini A., Fasulo MP. Biological screening of Italian medicinal plants for anti-inflammatory activity. Phytother. Res. 1987; 1: 28-31.
- Mathias CG., Plant dermatitis-patch test results (1975-1978). Note to Juniperus extracts. Contact Dermatitis 1979; 5(5): 336.
- a další

Zdroj obrázků: wikimedia.org

Autor: Dr. Jiří Pantůček a kolektiv Topvet

© Copyright (2009) MVDr. Jiří Pantůček - všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto dokumentu nesmí být reprodukována nebo přenesena v jakékoliv formě nebo jakýmikoliv prostředky, elektronicky, včetně kopírování, nahrávání, nebo nějakým informačním systémem vyhledávání informací, včetně websajtů, bez písemného povolení.

Veškerá sdělení v herbáři obsažená nebyla ohodnocená kontrolními úřady pro kontrolu doplňků stravy. Veškeré informace obsažená v tomto rostlinném herbáři jsou určena ke vzdělání, zdroji informací a zábavě. Těchto informací není vhodné používat k diagnostice, indikaci nebo změně lékařem určené léčby. Rostliny v herbáři uvedené nejsou náhradou léků. V případě jakékoliv léčby je nutné konzultovat užívání doplňků stravy se svým ošetřujícím lékařem.