Ostropestřec mariánský (Silybum Marianum L.)

Ostropestřec mariánský (Silybum Marianum L.)
Čeleď: Hvězdnicovité (Asteraceae)

Lidové a jiné názvy
Carduus marianus, Mariana Mariana Hill., Silybum maculatum Moench.

Historie
Zmínky o indikaci při ochraně a léčbě jater ostropestřcem jsou již déle než 2000 let. Římský léčitel Plinius napsal, že podporuje odtok žluči. Používal ho rovněž vlivný britský bylinkář 17. století Nicholas Culpeper. Od středověku se pěstuje po celé Evropě a později i ve všech ostatních světadílech. Od té doby již zplaněl. Zvýšené pozornosti se ostropestřec těšil zejména v 16. století. Silymarin jako komplex silybinu, silydianinu a silychristinu izolovali němečtí vědci již roku 1968.

Výskyt
Je původem ze Středomoří, Severní Afriky a Asie. U nás roste i divoce na rumištích a kamenitých stráních. Vyžaduje hlinitou, mírně vápenitou a propustnou půdu. Roste do nadmořské výšky 700 metrů.

Popis
Statná bodlákovitá 20 – 150 (200) cm vysoká rostlina se silnou, větvenou lodyhou a ostře zubatými listy, které jsou tuhé, světlé, lesklé a na líci často bíle skvrnité. Zákrovní listy mají dlouhé trny. Květy jsou červenofialové, zřídka bílé. Plody (nažky) jsou 6 – 7 mm velké, mají chmýří složené z chloupků, po stranách brvitých. Kvete od července do září. Plodem jsou nažky. Droga má takřka neznatelný pach a má hořkou, olejnatou chuť. Jedná se o jedno až dvouletou bylinu.

Užívané části
Plod, semeno. Okrajově je využitelný i kořen a listy. Sběr se provádí před úplným dozráním. Extrakt je žlutohnědý prášek.

Účinné látky
Směs flavolignanů s převahou silybinu A a silybinu B, silydianin, silychristin, kterým souhrnně říkáme silymarin (1,5 – 3%). Flavonoidy, hořčiny a mastný olej. Obsahuje přibližně 0,1 % silice. Mezi aktivní látky ostropestřce patří i biogenní aminy tyramin a histamin. Za zmínku stojí rovněž dehydroflavonol taxifolin.

Zařazení
Hepatoprotektivum, antioxidant, choleretikum, cholagogum, sedativum.

Prokázané účinky
Bylina vykazuje značnou ochrannou funkci jaterní tkáně (aktivní látky se vážou na membrány hepatocytů a brání tak průniku toxinů). Chrání tím jaterní tkáň před cirhózou a nekrózou. Je relativně silným antioxidantem. Zvyšuje vylučování žluči do střev. Ostropestřec je doporučován při poruchách trávení, při poškození jaterní tkáně toxickými látkami, jako podpůrná terapie chronických jaterních onemocnění a při jaterní cirhóze. Vhodný při žlučníkových kamenech a žlučníkových kolikách. Vhodný k celkové detoxikaci těla. Účinný je rovněž při nechutenství a ke zlepšení výkonnosti. Tlumí činnost sympatiku, proto je možné jej použít jako sedativum. Snižuje horečku. Zevně je účinný na hemoroidy, bércové vředy a křečové žíly. Velmi ceněný je při otravách alkoholem, drogami a houbami. Ve všech těchto případech nejen že urychluje regeneraci jaterní tkáně, ale mnohdy i zvyšuje naději na přežití. Obsahové látky ostropestřce rovněž stimulují produkci mléka. Vhodné je podávat ostropestřec jako podpůrný prostředek při dietách a chemoterapii.

Použití
• chrání a regeneruje jaterní tkáň
• při poruchách trávení
• zvyšuje vylučování žluči
• zbavuje tělo nahromaděných toxinů
• stimuluje a posiluje imunitní systém
• silný antioxidant
• první pomoc při otravách
• tlumí záněty a alergie
• zevně na hemoroidy, bércové vředy a křečové žíly
• při horečce a bolestech hlavy
• velmi vhodný při vyšší konzumaci alkoholu

Podmínky pro dosažení maximálního účinku
• Vzhledem k tomu, že je velmi rychle (do 1 hodiny) resorbován do žluče, je vhodné jej aplikovat alespoň 4 x denně.
• Souběžně podávejte lehce stravitelný cukr (hroznový).
• Vhodné je doplnit stravu o vitamíny skupiny B.
• Doporučená denní dávka silymarinu je 200 – 400 mg (to odpovídá 12 – 15 g syrové rostliny). Silymarin se velmi dobře vstřebává z trávicího traktu a rychle se vylučuje do žluče (již hodinu po podání). Vlivem zpětné resorbce z tlustého střeva se enterohepatálním oběhem dostává do jater, která chrání.
• Dodržujte cyklus podání 4 týdny užívat a potom 1 týden vysadit.

Nežádoucí účinky:
Při dodržení doporučeného dávkování nejsou uváděny žádné interakce s léčivy ani kontraindikace. I ostropestřec může vyvolat alergickou reakci. Nedoporučuje se použití v době těhotenství nebo při kojení. Rovněž se nedoporučuje při ucpání žlučovodů. Jsou známy případy, kdy vyvolal bolesti žaludku a průjmy.

Zajímavosti:
• V minulosti byl ostropestřec používán k léčbě malárie.
• Pokud je silybin aplikován nitrožilně, působí jako protijed při otravě muchomůrkou zelenou.
• Komise E schválila ostropestřec jako bezpečnou bylinu k léčbě jater.
• V jedné německé studii, kdy došlo k náhodné otravě 205 lidí muchomůrkou zelenou. 189 lidí bylo ošetřeno standardně a 16 - ti lidem byl podán silymarin. Ze 189 lidí zemřelo 24%, ze skupiny ošetřené silymarinem nezemřel nikdo.
• Někteří vědci tvrdí, že silymarin snižuje cholesterol a že by mohl pomoci při léčbě cukrovky.
• Byl zaznamenán jeden případ anafylaktického šoku u pacienta konzumujícího čaj z ostropestřce mariánského.

Receptury
Velmi účinná je tinktura.
Ve formě čajů, odvarů a nálevů je prakticky neúčinný, protože silymarin se ve vodě skoro nerozpouští.

Byliny s podobnými účinky
Zemědým lékařský, vachta trojlistá, černý rybíz

V článku byly použity vedle osobních zkušeností informace z klinických studií, článků a publikací:

WHO monographs on selected medicinal plants
British herbal pharmacopoeia. London, British Herbal Medicine Association, 1996.
Deutsches Arzneibuch. Stuttgart, Deutscher Apotheker Verlag, 1998.
Blaschek W et al., eds. Hägers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. Folgeband 2: Drogen A-K, 5th ed. Berlin, Springer-Verlag, 1998.
Bisset NG. Herbal drugs and phytopharmaceuticals. Boca Raton, FL, CRC Press, 1994.
Bedevian AK. Illustrated polyglottic dictionary of plant names in Latin, Arabic, Armenian, English, French, German, Italian and Turkish languages. Cairo, Argus & Papazian Press, 1936.
Farnsworth NR, ed. NAPRALERT database. Chicago, University of Illinois at Chicago, IL, February 9, 1998 production (an online database available directly through the University of Illinois at Chicago or through the Scientific and Technical Network [STN] of Chemical Abstracts Services).
Morazzoni P, Bombardelli E. Silybum marianum (Carduus marianus). Fitoterapia, 1995, 66:3–42.
Bruneton J. Pharmacognosy, phytochemistry, medicinal plants. Paris, Lavoisier, 1995.
Leng-Peschlow E, Strenge-Hesse A. The milk thistle (Silybum marianum) and silymarin as hepatic therapeutic agents. Zeitschrift für Phytotherapie, 1991, 12:162–174.
Leng-Peschlow E. Properties and medical use of flavonolignans (silymarin) from Silybum marianum. Phytotherapy Research, 1996, 10 (Suppl. 1): S25–S26.
Tutin TG, eds. Flora Europea. Vol. 4. Cambridge, Cambridge University Press, 1976.
Hegi G, ed. Illustrierte Flora von Mittel-Europa. Vol. 6 (2. Hälfte). Munich, JF Lehmanns Verlag, 1922.
Wagner H, Bladt S. Plant drug analysis, 2nd ed. Berlin, Springer-Verlag, 1995.
Quality control methods for medicinal plant materials. Geneva, World Health Organization, 1998.
European pharmacopoeia, 3rd ed. Strasbourg, Council of Europe, 1996.
Guidelines for predicting dietary intake of pesticide residues, 2nd rev. ed. Geneva, World Health Organization, 1997 (document WHO/FSF/FOS/97.7).
Tittel G, Wagner H. High-performance liquid chromatographic separation of silymarins and their determination in raw extracts of Silybum marianum Gaertn. Journal of Chromatography, 1977, 135:499–501.
Tittel G, Wagner H. High-performance liquid chromatography of silymarin. II. Quantitative determination of silymarin from Silybum marianum by highperformance liquid chromatography. Journal of Chromatography, 1978, 153:227–228.
Wagner H, Diesel P, Seitz M. The chemistry and analysis of silymarin from Silybum marianum Gaertn. Arzneimittel-Forschung, 1974, 24:466–471.
Wagner H et al. Silydianin and silychristin, two isomeric silymarins from Silybum marianum (milk thistle). Zeitschrift für Naturforschung, Series B, 1976, 31:876–880.
Berenguer J, Carrasco D. Ensayo doble ciego de Silimarina frente a placebo en el tratamiento de hepatopatías crónicas de diversa génesis. Münchener Medizinische Wochenschrift, 1977, 119:240–260.
Deák G et al. Silymarin kezelés immunmoduláns hatása krónikus alkoholos májbetegségben. Orvosi Hetilap, 1990, 131:1291–1296.
Feher J et al. Hepatoprotective activity of silymarin Legalon therapy in patients with chronic alcoholic liver disease. Orvosi Hetilap, 1989, 130:2723–2727.
Ferenci P et al. Randomized controlled trial of silymarin treatment in patients with cirrhosis of the liver. Journal of Hepatology, 1989, 9:105–113.
Láng I et al. Hepatoprotective and immunomodulatory effects of antioxidant therapy. Acta Medica Hungarica, 1988, 45:287–295.
Salmi HA, Sarna S. Effect of silymarin on chemical, functional, and morphological alterations of the liver. Scandinavian Journal of Gastroenterology, 1982, 17:517–521.
Vogel G. Natural substances with effects on the liver. In: Wagner H, Wolff P. New natural products and plant drugs with pharmacological, biological or therapeutic activity. New York, NY, Springer-Verlag, 1977:2651–2665.
Blumenthal M et al., eds. The complete German Commission E monographs. Austin, TX, American Botanical Council, 1998.
Cavallini L, Bindoli, Siliprandi Comparative evaluation of antiperoxidative action of silymarin and other flavonoids. Pharmacological Research Communications, 1978, 10:133–136.
Dehmlow C, Murawski N, Groot H. Scavenging of reactive oxygen species and inhibition of arachidonic acid metabolism by silibinin in human cells. Life Sciences, 1996, 58:1591–1600.
György I, Azvedo MS, Manso C. Reactions of inorganic free radicals with liverprotecting drugs. Radiation Physical Chemistry, 1990, 36:165–167.
Pascual C et al. Effect of silymarin and silybin on oxygen radicals. Drug Development Research, 1993, 29:73–77.
Lettéron P et al. Mechanism for the protective effects of silymarin against carbon tetrachloride-induced lipid peroxidation and hepatotoxicity in mice. Biochemical Pharmacology, 1990, 39:2027–2034.
Davila JC, Lenherr A, Acosta D. Protective effect of flavonoids on drug-induced hepatotoxicity in vitro. Toxicology, 1989, 57:267–286.
Hikino H et al. Antihepatotoxic actions of flavonolignans from Silybum marianum fruits. Planta Medica, 1984, 50:248–250.
Miguez MP et al. Hepatoprotective mechanism of silymarin: no evidence for involvement of cytochrome P450 2E1. Chemico – biological Interactions, 1994, 91:51–63.
Sonnenbichler J, Zetl I. Stimulating influence of a flavonolignane derivative on proliferation,
RNA synthesis and protein synthesis in liver cells. In: Okolicsanyi L et al., eds. Assessment and management of hepatobiliary disease. Berlin, Springer-Verlag, 1987:265–272.
Sonnenbichler J, Zetl I. Biochemistry of a liver drug from the thistle Silybum marianum. Planta Medica, 1992, 58 (Suppl.): A580 – A581.
Mourelle M et al. Prevention of CCl4-induced liver cirrhosis by silymarin. Fundamentals of Clinical Pharmacology, 1989, 3:183–191.
Trinchet JC Traitement de l’hépatite alcoolique par la silymarine. Une étude comparative en double insu chez 116 malades. Gastroenterologie clinique et biologie, 1989, 13:120–124.
Held C. Fibrose-Hemmung unter Praxisbedingen. Therapiewoche, 1992, 42:1696–1701.
Held C. Therapie der toxischen Hepatopathien. Mariendistel verringert Fibroseaktivität. Therapiewoche, 1993, 43:2002–2009.
Plomteux G et al. Hepatoprotector action of silymarin in human acute viral hepatitis. International Research Communications Systems, 1977, 5:259–261.
Kiesewetter E et al. Ergebnisse zweier Doppelblindstudien zur Wirksamkeit von Silymarin bei chronischer Hepatitis. Leber, Magen, Darm, 1977, 7:318–323.
Boari C et al. Silymarin in the protection against exogenous noxae. Drugs in Experimental Clinical Research, 1981, 7:115–120.
Floersheim GL et al. Clinical deathcap (Amanita phalloides) poisoning: prognostic Fructus Silybi Mariae 315 factors and therapeutic measures. Analysis of 205 cases. Schweizerische Medizinische Wochenschrift, 1982, 112:1164–1177.
Hruby C. Silibinin in the treatment of deathcap fungus poisoning. Forum, 1984, 6:23–26.
Flora K et al. Milk thistle (Silybum marianum) for the therapy of liver disease. American Journal of Gastroenterology, 1998, 93:139–143.
Sélection du Readerś Digest, 2003.
Michael Castleman, Velké kniha léčivých rostlin, 2004 (u anglického originálu The New Healing Herbs, 2004.
Andrew Chevallier, Encyklopedia of Medicinal Plants, 2007.
Patricia Davis, Aromaterapie A – Z, 1999.
a další

Autor: Dr. Jiří Pantůček a kolektiv Topvet

© Copyright (2009) MVDr. Jiří Pantůček - všechna práva vyhrazena. Žádná část tohoto dokumentu nesmí být reprodukována nebo přenesena v jakékoliv formě nebo jakýmikoliv prostředky, elektronicky, včetně kopírování, nahrávání, nebo nějakým informačním systémem vyhledávání informací, včetně websajtů, bez písemného povolení.

Veškerá sdělení v herbáři obsažená nebyla ohodnocená kontrolními úřady pro kontrolu doplňků stravy. Veškeré informace obsažená v tomto rostlinném herbáři jsou určena ke vzdělání, zdroji informací a zábavě. Těchto informací není vhodné používat k diagnostice, indikaci nebo změně lékařem určené léčby. Rostliny v herbáři uvedené nejsou náhradou léků. V případě jakékoliv léčby je nutné konzultovat užívání doplňků stravy se svým ošetřujícím lékařem.